Russell, Bertrand (1872-1970). Britský filosof. Jeho kmotrem byl John Stuart MILL. Russell strávil většinu svého dlouhého, devadesát osm let trvajícího života obhajobou stanovisek svého kmotra - emancipace žen, reformy vzdělání, zmenšení moci vlastníků majetku a rozšíření společenské svobody. Posledních patnáct let života věnoval především boji proti nukleární hrozbě: jeho kampaň proti nukleárním zbraním a politice vzájemného nukleárního vydírání mezi velmocemi ho vedla ke stále větší nespokojenosti s konvenční politikou a k přesvědčení, že Spojené státy jsou hlavním nebezpečím pro světový mír. Proto se na sklonku svého života přidal k politice nenásilné OBČANSKÉ NEPOSLUŠNOSTI v Británii a k celosvětovému protestu proti americké přítomnosti ve Vietnamu. V padesátých letech doufal, že klidné přesvědčování dovede velmoci ke zničení nukleárních zbraní; to inspirovalo "pugwashskou konferenci", která vytvořila trvalou síť vědeckých diskusí a propagandy.
Russell se narodil v liberálně aristokratické rodině: jeho dědeček byl Lord John Russell, který prosadil První reformní zákon v Dolní sněmovně, a Russell sám byl v letech 18-20-1914 "pokrokový liberál" - to znamená souhlasil s kroky Asquithovy vlády směrem k sociálnímu státu; rozsah vládní politiky překročil pouze v malé míře návrhem hlasovacího práva pro ženy a vysoké pozemkové daně. Později se však stal vytrvalým odpůrcem první světové války a byl velmi zklamán praktickou politikou. Prohlásil se za váhavého socialistu - za přijatelný považoval CECHOVNÍ SOCIALISMUS, který však podle něj nebyl schopen získávat si nové příznivce - ale pak začal být posedlý potřebou učit děti myšlení, které by nepřipouštělo válku. Proto jeho Principy společenské rekonstrukce (Principles of Social Reconstmction, 1916) hovoří o výchově "tvůrčíhoimpulsu", který by vedl ke vzniku šťastné a otevřené osobnosti chráněné před touhou bojovat. Ve dvacátých letech se svou druhou manželkou Dorou vlastnil a řídil školu v Beacon Hill, ve které se snažil uvést do praxe myšlenky vyslovené ve spisech O vzdělání (On Education, 1926) a Vzdělání a společenský řád (On Education and the SocialOrder, 1932).
Russell choval vždycky nepřátelství k MARXISMU, i když velmi citlivě vnímal přitažlivost názoru samotného Marxe. Ale už od své první knihy Německá sociální demokracie (German Social Democracy, 1896) tvrdil, že marxismus je víc náboženství než věda a že revoluční svržení kapitalismu je zbytečně destruktivní cesta k socialismu. Tento jeho názor byl posílen ruskou revolucí v roce 1917, kterou přivítal, protože vyvedla Rusko z války, ale později napadl v Teorii a praxi bol.~evismu (The Theory and Practice of Bolshevism, 1920) jako despotismus velmi podobný tomu, který nahradila. Russell z tohoto názoru nikdy neustoupil, snad s výjimkou posledních let života, kdy ho nepřátelský postoj k americkým zvěrstvům ve Vietnamu přesvědčil, že Sovětský svaz přece jenom stojí na straně svobody.
Od roku 1914 byla Russellovým hlavním politickým zájmem potřeba vyhnout se další světové válce; odsuzoval válku jako iracionální následek pýchy, nudy a chamtivosti. Hledal nějakou formu světové vlády, která by vytvořila rámec, v němž by reformované národní vlády mohly vzdělávat své občany. V okamžicích deprese si představoval Spojené státy ovládající svět mocí a vnucující mu jakousi obdobu pax Romana - pax Americana ve prospěch amerického kapitalismu.
V optimističtějších okamžicích pohlížel s nadějí na vývoj OSN. Vždycky byl silně realistický pokus šlo o potřebu světové vlády vlastnit prostředky, kterými by si vynucovala poslušnost.
Právě tento realismus ho v roce 1945 a pak ještě několikrát vedl k vyslovení návrhu, že by Spojené státy měly použít svého tehdejšího nukleárního monopolu a přinutit Sovětský svaz k odzbrojení. Připouštěl, že by Sovětský svaz pravděpodobně odporoval a že by to vedlo k válce: ta se mu však zdála menším zlem než naprosté zničení, které by bylo výsledkem nukleární války. Stejné duševní rozpoložení ho v roce 1936 vedlo k hlásání úplného PACIFISMU tváří v tvář hitlerovskému Německu. Zlo, kterému bylo vždycky třeba se vyhnout, byla destrukce evropské civilizace: v roce 1936 se zdál být řešením pacifismus (v roce 1941 změnil názor, když už mu bylo jasné, že nacismus se nevyrovná ani jeho nejhorším představám), zatímco v roce 1945 a v letech následujících se mu jako schůdné řešení jevilo nukleární zastrašování. Jeho cíl se nikdy nezměnil, prostředky, které doporučoval, však ano. Za tyto změny názorů býval často kritizován, cítil se však těmito stížnostmi dotčen: citlivý člověk musí změnit své názory, když se změní okolnosti.
Jakmile vlastnily nukleární zbraně obě velmoci, situace se opět změnila. Vydírání a preventivní stávky se staly nemožnými a jediným racionálním řešením bylo najít způsoby snížení rizika náhodné války. Časem byl Russell stále více přesvědčen, že vlády si nepřejí mír a jsou v nich většinou zločinci a šílenci, nicméně jeho recepty na zabránění válce byly rozumné - vyžadoval zákaz nukleárních zkoušek v atmosféře, byl zastáncem dohody o nešíření jaderných zbraní a tvrdil, že pokud by vlastnictví nukleárních zbraní zůstalo omezeno na velmoci a pokud by došlo k dohodě o snížení jejich množství, pak by mohl být zachován mír.
Ale toto zmírnění jeho teorie neovlivnilo jeI ho odsudek politické morálky velmocí. Jeden z jeho slavných výroků zní, že moderní státníci jsou horší než Hitler. Poslední ~éta jeho života jsou nejlepším dokladem výstižnosti KEYNESOVA shrnutí Russellových názorů: "Myslí si, že svět je hrozný, protože všichni jsou šílení - naštěstí existuje jednoduchý lék, všichni se musí začít lépe chovat." AR

odkazy
t RusseJ, B.: The Principles oť Sodal Recom.truction. Londýn: Anen & Unwin, 1916.
t _: The Theory and Practise of Bolshevism. Londýn: Anen & Unwin, 1920.
t _: Freedom and Organization. Londýn: Anen & Unwin, 1934. I
literatura
Clark. R.: The Liťe oť Bertrand Russel. Londýn: Weidenfeld & Nicolson, 1975.
.